Přibližně před 1,5 miliardami let došlo k nouzovému přistání na Midgardu kvůli poruše „nebeského vozu“. Naši Předkové poté osídlili Daárii (Dar Árijcům – od Bohů), přicházejíce ze Zemí ležících v souhvězdích Malého a Velkého vozu, Lva, Labutě a Kasiopeje. Navzájem se lišili barvou duhovky, závislou na spektru světla jejich rodných sluncí: stříbrooké (šedooké) – Da'Arijci, zelenoocí – chArijci, modroocí – Světorusové, ohniví (k'árijoocí) – Raseni. Da'Arijci mají vlastnosti vůdců-válečníků. ChArijci mají vlastnosti věštců-kněží. Světorusové mají vlastnosti řemeslníků a vynálezců. Raseni jsou velmi společenští a komunikativní.

Naši Předkové přistáli na Midgard-Zemi v 18:00 (19:00) hodin (dnešního počítání, respektive 15:144,1024 podle starého) na kontinentu Daárie, ležícím na Ruském severu (Se Věra – Ruský sever, tedy severní pól). Tento čas byl vybrán jako počátek počítání zejména proto, že tehdy vládl neustálý den a noc nenastávala, neboť na severním pólu Jarilo-Slunce svítilo nepřetržitě – panoval věčný den, o čemž se píše i ve Skazech (4. svazek Slovansko-árijských Véd): Jarilo-Slunce prý nechtělo zapadnout k odpočinku, aby mohlo neustále pozorovat dobré skutky Rasičů. Naši Předkové si tuto Tradici v původní podobě přenesli skrz Kruhy Časů.

To, že jsme „mimozemšťané“, dokládá i pevnost našich kostí, jež činí 0,8, zatímco téměř u všech zvířat se pohybuje od 1,0 do 1,2 – kromě těch, které byly na Midgard dovezeny, například koček. Dítě při narození křičí proto, že tlak je zde vyšší než v galaktické pravlasti, a dítě proto potřebuje více času, aby se tomuto tlaku přizpůsobilo a naučilo se držet hlavičku, lézt a chodit. Místní živočichové se naproti tomu prakticky ihned v prvních hodinách postaví na nohy a pohybují se po vlastních končetinách. Proto Předkové odedávna rodili do vody, aby se dítěti usnadnila adaptace na nový svět. Uzavře-li se člověk do temného prostoru, přejde na 36 a 48hodinový režim místo 24hodinového, zatímco místní zvířata svůj obvyklý 24hodinový režim nemění.

Toto je jeden z nejstarších slovansko-árijských kalendářů Midgard-Země. Připomíná události staré více než 600 000 let, kdy se v důsledku oběhu kolem středu naší galaxie přiblížila naše sluneční soustava ke dvěma dalším slunečním soustavám. V důsledku tohoto přiblížení bylo na obloze možné pozorovat ještě dvě obří Slunce, stříbřité a zelené barvy, jež byla při pohledu z Midgard-Země svou velikostí rovna viditelnému kotouči našeho Jarila-Slunce.

Příchod Da'Arijců na vajtmarách (nebeských vozech) na Midgard ze Hvězdné soustavy Zimun – Nebeské krávy (Malý vůz); jejich Slunce se jmenuje Tara (Polárka) – barva duhovky stříbrošedá, barva vlasů světle plavá až téměř bílá, 1. krevní skupina, výška od 175 cm do 390 cm. Patří k nim: sibiřští Rusiči (tobolští Tataři), severozápadní Germáni, Rasiči (Jugorští a Lukomorští), Dánové, Nizozemci, Vlámové, Lačalové, Lotyši (Latové), Rivové (Litevci a Litované), Estonci a další.

Oba árijské rody (Da'Arijci a chArijci) se dříve setkávali se zástupci Pekelného světa a měli o nich na genetické úrovni určité povědomí i praktickou zkušenost s vedením války proti nim (měli informační genetické očkování proti zlu). Slovanské rody (Svjatorusové a Raseni) neměly před příchodem na Midgard se silami Pekla žádné zkušenosti ani odpovídající praktickou zkušenost v boji s nedokonalostí, a proto neměly náležité povědomí o zlu. Dodnes se proto mnozí z našeho lidu nacházejí v galaktickém spánku, doufají a slepě věří „našemu“ vedení, jež se z velké části skládá ze sil Pekla. „Braňte Rody Rasenů a Svjatorusů před cizími nepřáteli, kteří přicházejí do vašich zemí se zlým úmyslem a se zbraní“ – Bůh Perun.

Příchod chArijců z Čertogu Finista Jasného Sokola (Ororoga), po dnešnu souhvězdí Orionu. Tento árijský rod Svaté Rasy vypadal takto: duhovka zelená podle barvy jejich Slunce-Rady, krevní skupina 1., zřídka 2. Výška od 180 do 360 cm. Vlasy plavé a světle plavé. Patří k nim: Východní Rusové, Severovýchodní Prusové (Pomořanští Rusové), Skandinávci (Suomové, Švédové, Rodeové), Anglosasové, Normani (Murmani), Galové, Islanďané (bělovodští Rusiči), národ Svatých Rysičů.

Příchod Svjatorusů z Čertogu Labutě (Velkého vozu) a osídlení provincie Svaga v Daárii. Nazývali se Sva-Ga (sva – záře, ga – postup) – byli to modroocí Slované. Výška 175 až 300 cm (nižší v porovnání s árijskými Rody). Krevní skupina 1 a 2. Vlasy od bílé po světle plavou. Barva očí od nebeské po modrou. K tomuto rodu patří národy: Severní Rusové, Bělorusové, Borusové (Božští Rusové ze Země Borussie v SRN), Červonorusové (v Polsku), Poľané, Východní Prusové, Stříbrní Rusové (Srbové), Chorvati, Irové, Skotové, Asyřané (Ásové z Iriji), Makedonci a další. Jejich pravlastí je Země Ruta v Čertogu Labutě soustavy Slunce-Arkolny.

Příchod Rasenů a osídlení provincie Tule (Tul – oheň) v Daárii. Daárie byla rozdělena čtyřmi řekami do čtyř provincií: Svaga, Charra, Raje (?) a Tule, kde se nacházelo i město Tule, město řemeslníků, zásobující všechny potřebnými nástroji, mechanismy a dalším vybavením. Podle podání se tam vyráběly nástroje schopné měnit svět, aniž by škodily okolní přírodě, jako například magické krystaly. Proto i mystický řád v Německu dostal jméno Thule – jako předobraz oné nádhery a blahobytu, jaké panovaly v Severní Daárii.

Tento slovanský Rod Tule přišel ze Soustavy Slunce Daždboga (Zlaté) ze Země Ingard, jejíž doba oběhu činí 576 dní, a nazývali se vnuky Daždbogovými. Toto Slunce se nachází v Čertogu Rasa – Bílého Levharta neboli Parduse. Jejich výška se pohybovala od 175 cm do 285 cm. Oči hnědé (ohnivé, odtud Tul – oheň) i světle hnědé (žluté). Vlasy tmavě plavé. Rasenům se říká také Rosové. Patří k nim národy: Západní Rosové, Rysiči (oči jako rys), Italové, Etruskové (rusky znějící etnikum), Dákové (Dakové neboli Moldavané), Samařané, Polezgové, Syřané, Thrákové, Frankové, Gótové, Albánci, Avaři a další.

Toto počítání se odvíjí od doby, kdy Midgard-Zemi navštívila Bohyně Tara. Přivezla s sebou semena Posvátných stromů a kromě dosavadní flóry ještě osázela lesy. Proto je Tara dodnes uctívána jako ochránkyně stromů dávajících sílu. Polárka se u Slovansko-Árijců dodnes nazývá Tara, na počest krásné Bohyně Tary.

Na Midgard-Zemi rovněž přicházel Daždbog – Bůh Tarch Perunovič, syn Boha Peruna. Bůh, strážce dávné Veliké Moudrosti, jenž dal potomkům Nebeského Rodu devět Sanktijí (Posvátných knih). Tyto Sanktije byly zapsány dávnými Runami a obsahovaly Posvátné Dávné Vědy, Přikázání Tarcha Perunoviče a jeho naučení. Sanktije jsou desky ze vzácného kovu, na nichž jsou vyryty dávné chárijské runy. Desky jsou spojeny třemi kruhy, symbolizujícími tři Světy: Jav (Svět Lidí), Nav (Svět Duchů a Duší Předků) a Prav (Světlý Svět slovansko-árijských Bohů, jejž Slované-Árijci pravoslavují – proto jsou pravoslavní). Všichni obyvatelé v různých Světech (v Galaxiích, Hvězdných soustavách) i na Zemích, kde žijí příslušníci našich Dávných Rodů, žijí podle Dávné Moudrosti, Rodových Základů a Pravidel, jichž se Rody drží. Tara je Tarchova mladší sestřička. Tarchtárie (Tartárie, Tatárie) – území od Uralu po Tichý oceán a od Severního ledového oceánu po Střední Indii, jemuž jsou ochránci Bohové Tarch a Tara, děti Boha Peruna. Naši Předkové říkávali cizincům: „...jsme děti Tarcha a Tary...“ Tarchtárie se později stala Tartárií, a lid biblických národů, jimž činilo potíže vyslovit hlásku „r“, ji nazýval Tatárií.

Assa – Bitva Bohů. Doba udávaná v tomto letopočtu nás dělí od války, jež probíhala ve Svarze nejen ve Světě Javi, ale i ve vícerozměrných Světech Slavi a Pravi. Této bitvy se neúčastnili jen lidé, ale i Legové, Arlegové a Bohové. Ve Světě lidí bojovali proti Slovanům a Árijcům Šedí (Kosčejové), a po jejich boku černokožci (lidé s pletí barvy tmy). Než se Rody Svaté Rasy usídlily na Midgard-Zemi, osídlily nejprve Zemi Svaroga (Deju), poté se přesídlily na Zemi Orije (Mars). Vše ve Světě se odvíjí po příslušné spirále vývoje a stáčení. Potomci Nebeského Rodu museli po mnoho set tisíciletí vést Velikou Asu (bitvu) se Silami Světa Tmy, jež do života našich praotců vnášely nesoulad a lstí a křivdou se snažily proniknout na Midgard-Zemi, jako předtím pronikly na Lunu Ljuticii Země Svaroga (Deje) a odtud Deju napadly. Žreci však díky síle krystalů stihli Deju přenést do jiného světa. Přitom se během zhroucení časových struktur úder, mířící na Deju, odrazil a roztrhl Lunu Ljuticii. Na tomto místě se dnes nachází pás asteroidů, obíhající po 5. dráze za Zemí Orije (Marsem). Druhá Luna Deje, Fatta (Faeton), přežila.

Následkem mohutného výbuchu byla z tehdy osídlené Země Orije strhnuta část atmosféry, a slovansko-árijské rody ji poté opustily; část z nich se přestěhovala na Midgard (tzv. Děti Orije). Po skončení Assy Dei mnozí lidé s pletí barvy tmy, kteří přišli o svou Zemi a nacházeli se ve vesmíru na hvězdných lodích, poprosili o milost a povolení přistát na Midgardu. Naši Předkové jim to dovolili a vyhradili jim území klimaticky podobná jejich domovině, a aby se lépe přizpůsobili záření Midgard-Země, přitáhli Lunu Fattu z 5. dráhy a uvedli ji do oběhu kolem Midgardu s periodou 13 dní.

Toto je období, kdy kolem Midgard-Země obíhaly tři Luny: Lela, Fatta a Měsíc. Lela – malá Luna s dobou oběhu 7 dní, Fatta – střední Luna s dobou oběhu 13 dní a Měsíc – velká Luna s dobou oběhu 29,5 dne. Dvě z těchto Lun, Lela a Měsíc, byly Midgard-Zemi vlastní odjakživa, zatímco Fattu sem přitáhli ze Země Deje. Doklady o oné době se dochovaly v mýtech a legendách nejrůznějších národů.

Daárie – kontinent na severním pólu Midgard-Země, kde naši Předkové po osídlení Midgard-Země dlouho žili. Tento kontinent se potopil následkem potopy způsobené vodami a úlomky zaniklé malé Luny Lely. Vypovídají o tom i Sanktije Vědy Peruna: „...Tito Kosčejové, vládci Šedých, zahynuli spolu s Lunou v její polovině... Ale Midgard zaplatil za svobodu Daárií, ukrytou Velkou Potopou... Vody Luny tuto Potopu způsobily, na Zemi z Nebes dopadly duhou, neboť se Luna rozlomila na kusy a s vojskem Svarožičů sestoupila na Midgard...“ Vyobrazení obrysů kontinentu Daárie se dochovalo na stěně jedné z pyramid v Gíze. Roku 1595 tuto mapu vydal Rudolf, syn Gerarda Mercatora. Zánik kontinentu a katastrofu předpověděl volchv jménem Spas, a proto se slovansko-árijské národy začaly stěhovat přes šíji vytvořenou Rifejskými horami (Ural) do oblasti ostrova Bujan (Západosibiřská vysočina). Po šestnáctiletém přechodu z Daárie do Rasénie a po potopě, jež následovala, byl založen svátek PASCHEŤ (zkratka slov „Путём Асы Ходяше Этим“ – „Cestou As kráčeli tudy“). Vzniklá tradice barvit vajíčka a tlouci je o sebe symbolizovala: rozbité vejce – symbol zaniklé Luny Lely, celé vejce – Tarcha (Daždboga), jenž zničil Lunu i s Kosčeji, kteří na ní přebývali a chystali se zničit Midgard.

Ve staroslověnštině znamená slovo Ás Boha vtěleného do lidského těla. Naši Předkové se nazývali Ásy a jejich zemi se říkalo Ásie (zmiňuje ji i staroseverský epos „Sága o Inglinzích“). Asgard znamená „Město bohů“. Přídomek „Irijský“ pochází od řeky Irij Tišajší (zkráceně Irtiš neboli Irtyš). Celkem existovaly čtyři Asgardy. Asgard Daárijský, ležící na severním pólu, zanikl (potopil se) společně se zánikem Severního kontinentu – Daárie. Později byly postaveny Asgard Sagdijský (v oblasti dnešního Ašchabadu) a Asgard Svintiodský (město Uppsala v Norsku). Zříceniny Dávného Asgardu Irijského, zničeného vojskem Džungarů roku 1530 n. l., objevil kartograf Petra I. Remizov, a na tomto místě byla poté postavena Omská pevnost (dnešní město Omsk).

Veliké kolo, tedy Veliký kruh, znamená sjednocení slovansko-árijských Rodů ke společnému soužití. Osidlování Midgardu probíhalo v několika etapách. V první etapě byla osídlena Daárie. Poté, v dobách Veliké Asy, se přistěhovaly „děti Areje“ ze Země Areje (Marsu). Docházelo i ke stěhování z Indgardu a dalších míst. Usazovali se na různých místech, ale všichni tvoří jedinou RASU, zatímco Rasénie je území, po němž se rozšířili. Starší Rodů se sešli a stvořili Veliký kruh, aby spolu žili a společně tvořili.

O něco více než před 40 tisíci lety sestoupil potřetí jeden z Vyšních slovansko-árijských Bohů, Perun, na velkém nebeském voze – vajtmaně – na Midgard. Přišel k nám ze Země Uraj z Čertogu Orla. Tato událost se přenesla i do národního symbolu Mexika: orel požírající hada – obraz z proroctví, jež hlásalo, že právě na takovém místě má být založen nový domov. Právě v roce 2012 podle jejich proroctví končí jejich kalendář a má přiletět vajtmara. A dojde k vítězství Světla nad tmou (orel zvítězí nad hadem). Také aztécká legenda vypráví, že jejich předkové přišli ze severu, z místa zvaného Aztlán (tedy Atlaň, Atlantida), a vedl je bůh Huitzilopochtli (což znamená „kolibřík levé strany“, „kolibřík-levák“).

Perunova vajtmana přistála poblíž Asgardu (Města bohů) v sibiřském Bělovodí. Po devět dní se žreci a bojovníci Svaté Rasy stýkali s Perunem. Ten jim pověděl Moudrost ze Světa Pravi, kterou volchvové zapsali na Perunovy sanktie (zlaté desky). (Bohové přebývají ve vícerozměrných Světech Pravi. Svět Pravdy má například 65 536 na 2048. mocninu prostorových dimenzí. Bohové jsou ale vícerozměrné bytosti a do Světa Javi – čtyřrozměrného prostoru, Světa Lidí – přicházejí pravidelně v podobě obvyklé pro lidi, tedy v lidské podobě.)

Toto letopočítání se odvíjí od Velkého ochlazení, spojeného s katastrofou – dopadem úlomků zničené Luny Fatty do Tichého oceánu na Midgardu. Fatta předtím obíhala kolem Midgardu (v rovníkové rovině) s dobou oběhu 13 dní.

V Sanktijích Vědy Peruna se praví: „...těžké časy přinese proud Řeky Času na Svatou Zemi Velké Rasy... A na této zemi zůstanou jen Žreci-Strážci Dávného Poznání a Skryté Moudrosti... Neboť lidé použijí Sílu živlů Midgard-Země a zničí malou Lunu i svůj krásný Svět... A tehdy se otočí Svarogův kruh (posune se zemská osa) a lidské Duše se zděsí...“ Tuto událost předpověděl Perun během své třetí návštěvy Midgard-Země.

V dobách Velkého stěhování, po zániku Luny Lely, dorazil chArijský Rod pod vedením Velkého Vůdce Anta až k Západnímu (Atlantskému) oceánu a pomocí vajtman se přepravil na ostrov v tomto oceánu, kde žili bezvousí lidé s pletí barvy plamene Posvátného Ohně (červenokožci). Na této zemi Velký Vůdce postavil Kapiště (chrám) Trojzubce Boha Moří a Oceánů (Boha Nija), jenž ochraňoval lidi před Silami Zla. Ostrov se začal nazývat Zemí Antů neboli Antlaň (starořecky Atlantis, tedy Atlantida).

Rozvoj kultury v Zemi Antů se však dostal do slepé uličky. Část Antů, porušivši Zákony čistoty Rodu a Krve, se smísila s červenokožými lidmi. Velký blahobyt zatemnil hlavy vůdců a žreců pocházejících ze smíšených rodin. Lenost a touha po cizím zastřely jejich rozum. Začali lhát Bohům i lidem, žít podle vlastních zákonů, porušovat Odkazy Moudrých Prapředků a Zákony Boha-Prapředka Jediného. A začali využívat Sílu Živlů Midgard-Země k dosažení vlastních cílů. V bitvě mezi lidmi Bílé Rasy a žreci Antlaně, kteří při experimentech s Krystaly Síly (jimiž lze měnit torzní pole, jádra Lun i Zemí) náhodou zničili Lunu Fattu.

Při zničení Fatty se obrovský úlomek zaryl do Země v oblasti západního kontinentu (Ameriky), v jehož důsledku se náklon zemské osy změnil o 36 stupňů a proměnily se obrysy kontinentů. V řadě dávných textů je tento proces popsán jako změna náklonu nebe vůči zemi. Například ve starém čínském pojednání „Chuajnan-c'“ se píše: „Nebe se naklonilo na severozápad, Slunce, Luna a hvězdy se přesunuly.“ Zemská osa nabyla kroužení po elipse podobné vlčku, jež dnešní vědci nazývají „periodou precese“. Jarilo-Slunce začalo procházet jinými Nebeskými Čertogy na Svarogově kruhu. Na stěně jedné z mayských pyramid v Americe je nápis „Malá Luna se roztříštila“. Čínské pojednání „Chuajnan-c'“ tuto událost popisuje takto: „Nebeská klenba se rozlomila, pozemské kraje se roztrhly. Nebe se naklonilo na severozápad. Slunce a hvězdy se přesunuly. Země na jihovýchodě zůstala neúplná, a proto se tam vody a bahno vyřítily... V oněch dávných dobách se zhroutily čtyři póly, rozpadlo se devět kontinentů... oheň plál bez ustání, vody zuřily bez ustání.“

Obrovská vlna vzniklá dopadem úlomků třikrát obeplula Zemi, což vedlo k zániku Antlaně i dalších ostrovů. Zesílená sopečná činnost znečistila atmosféru, což bylo jednou z příčin Velkého ochlazení a zalednění. Odtud pochází i slovo „fatalita“, „fatální konec“, a číslo 13 (počet dní oběhu Fatty kolem Midgardu) je od té doby považováno za nešťastné. Lidé se stěhovali na jih do teplejších oblastí, zatímco ledovec téměř zničil veškeré stopy osídlení v severních šířkách. Uplynulo mnoho staletí, než se atmosféra začala čistit a ledovce ustoupily k pólům.

Tato událost vrhla lidstvo zpět do „doby kamenné“.

Máme mnoho souběžných kalendářních forem počítání. Podle nejnovější z nich nyní běží Léto 7534 od Stvoření světa ve Hvězdném chrámu (S.M.Z.CH.). To ale vůbec neznamená, že náš Svět byl stvořen před 7534 lety, jak se domnívali a dodnes domnívají křesťané, dokud toto letopočítání nezrušil Petr I. a nezavedl místo něj letopočet od narození Krista (n. l.).

Stvořením světa se v dávných dobách rozuměl uzavřený mírový akt mezi znepřátelenými národy. Tak vznikl náš nový bod počítání. Právě tato mírová smlouva mezi Velkou Rasou (Slovansko-Árijci) a Velkým drakem (dávnými Číňany neboli Arimy, jak se jim tehdy říkalo) byla uzavřena v den podzimní rovnodennosti, tedy 1. den 1. měsíce Léta 5500 od Velké Stuže (Velkého ochlazení – doby ledové). Zvítězila Velká Rasa, což se zachovalo v podobě obrazu: bílý jezdec na koni probodává kopím Draka (viz vyobrazení, znak Moskvy). Protože si však křesťané všechny úspěchy našich Předků přivlastnili, vykládá se dnes tento obraz jako křesťanský velkomučedník svatý Jiří přemáhající draka, jenž pustošil země pohanského krále. Podle pověsti měl být losem vybrán k obětování draku královu dceru, avšak objevil se Jiří na koni a kopím draka probodl, čímž princeznu zachránil před smrtí. Toto „zjevení svatého“ napomohlo obrácení místních obyvatel na křesťanství. Legenda se často vykládá obrazně: princezna symbolizuje církev a drak pohanství. Jak jste ale pochopili, tento Jiří s dávnou událostí nemá vůbec nic společného – jde jen o to, že si křesťané dávný obraz přivlastnili pro vlastní účely.

Hanumán (Asur, tedy kníže Rasénie), vládnoucí v Bělovodí, a Ariman (vládce Arimie, tedy dávné Číny) „stvořili svět“, tedy uzavřeli mírovou smlouvu mezi Velkou Rasou a Velkým drakem, na jejímž základě poražení Arimové postavili zeď (se střílnami směřujícími k sobě!) na vyznačení hranice Rasénie. Tuto zeď nazvali Kij-Taj, což ve staroslověnštině znamená: Kij – plot, ohrada; Taj – dovršení vrcholu, veliký – tedy „dovršující, ohraničující velký plot (zeď)“. Slovem „Číňan“ (Kitaj) se tedy v dávných dobách označoval vysoký plot nebo hradební zeď. Například čtvrť Kitaj-gorod v Moskvě dostala jméno podle vysoké zdi, která ji obklopovala, a vůbec ne podle Číňanů.

Od té veliké události začalo naše Předky nové počítání Lét. Na její památku Předkové sepsali Az-Vestu (první zvěst), zvanou také Avesta, na 12 000 volích kůžích. Avesta, jeden z příkladů dávných slovanských knih psaných jak na pergamenu, tak na zlatě, byla zničena na příkaz Alexandra Makedonského, jenž byl sice původem Slovan, ale nacházel se pod duchovním vlivem Žida Aristotela. Světu se později stala známou déle dochovaná, avšak zkreslená verze Avesty – Zend-Avesta, kterou pozměnil Zarathuštra, jenž do ní přidal vlastní komentáře a úpravy.