R Rody Země

Část 1

Dějiny Země podle Slovansko-árijských Véd

Než se podíváme na to, jak počítat čas, podívejme se, co mu podle staré tradice předcházelo – řada dávných letopočtů, epoch a příchodů rodů, od nichž se dodnes odvozuje Léto Slovansko-árijského kalendáře.

Epochy Svarogova dne

Postavení Slunce na obloze se určuje podle rovnodenností – ve kterém Čertogu se Slunce nachází 22. března, resp. 22. září. Protože Slované-Árijci rozeznávají na nebi 16, nikoli 12 znamení, trvá jedna zvěrokruhová epocha 1 620 let (25 920 ÷ 16), nikoli 2 160 let jako v západní astrologii. Bod podzimní rovnodennosti tak každých 1 620 let přechází do dalšího Čertogu:

#Čertog / epochaBůh ochránceDataceFáze dne

Řádek zvýrazněný tučně (Vlk / Bílý pes, bůh Veles, 2012–3632 n. l.) odpovídá epoše, v níž se podle kalendáře právě nacházíme – „ránu“ po nejtemnější epoše Lišky.

Epocha Lišky (392 – 2012 n. l.)

Od roku 10 948 př. n. l., s epochou Panny, začal „galaktický večer“ a vědomí lidstva se počalo „ukládat ke spánku“ – provázela ho velká potopa, jež zahubila Atlantidu a téměř veškeré obyvatelstvo (o katastrofě vypráví přes sto legend různých národů; američtí indiáni od ní dodnes počítají svůj kalendář, nyní udávající rok 13 653). Od roku 4468 př. n. l., epochy Finista, nastala „galaktická noc“ Svarogova, trvající dodnes.

Roku 392 n. l. nastala epocha Lišky pod ochranou bohyně Mareny – doba rozkvětu lži a klamu (jejím symbolem je kříž), nejtemnější čas, jaký vždy nastává těsně před úsvitem. „Kniha moudrosti Peruna“ na tuto dobu předem varovala; podle indických pramenů má toto těžké období trvat 900 let, podle jiných pramenů 7 kruhů života (1 008 let od christianizace Rusi po dnešek).

Počátek Světlých časů, tedy úsvitu, měl podle kalendáře nastat v Posvátné Létě 7521 od S.M.Z.CH., tedy roku 2012 n. l. – shodou okolností stejné datum, jímž končí i kalendář mayský. Následovat má epocha Vlka, „hygienika přírody“, pod ochranou boha Velese, v níž se – jak předpovídají staré texty – očekává zásadní proměna, možná spojená s rozsáhlým konfliktem či přírodním kataklyzmatem; poctiví lidé však mají být Světlými Bohy včas varováni a ochráněni.

Letopočty a dávné události

Slovansko-árijská tradice zná několik souběžných letopočtů, odvozených od význačných dávných událostí. Nejnovější z nich, „od Stvoření světa ve Hvězdném chrámu“, dnes udává Léto 7534.

Léto ~1,5 miliardy (od příletu první vajtmary Velké Rasy na Midgard)

Přibližně před 1,5 miliardami let došlo k nouzovému přistání na Midgardu kvůli poruše „nebeského vozu“. Naši předkové poté osídlili Daárii a přicházeli ze Zemí v souhvězdích Malého a Velkého vozu, Lva, Labutě a Kassiopeji – lišili se barvou očí podle spektra světla svých rodných sluncí: stříbroocí Da'Arijci, zelenoocí chArijci, modroocí Svjatorusové a ohniví (jantaroocí) Raséni. Přistáli v 18 (19) hodin na kontinentu Daárie na Ruském severu, v čase, kdy tam díky poloze na pólu vládl věčný den.

Léto 957534 (od Času objevení Bohů)

Nejstarší z uváděných letopočtů, sahající téměř milion let do minulosti.

Léto 604400 (od Času Tří Sluncí)

Jeden z nejstarších slovansko-árijských kalendářů Midgard-Země. Připomíná události staré přes 600 000 let, kdy se při oběhu kolem středu galaxie naše soustava přiblížila ke dvěma dalším – na obloze se tehdy objevila ještě dvě obří Slunce, stříbrné a zelené, co do velikosti srovnatelná s naším Jarilem-Sluncem.

Léto 460544 (od Času Dary)

Příchod Da'Arijců na vajtmarách (nebeských vozech) na Midgard ze soustavy Zimun (Nebeská kráva, Malý vůz), jejich Slunce se jmenuje Tara (Polárka) – stříbroocí, vlasy světle plavé, výška 175–390 cm. Patří k nim sibiřští Rusiči, severozápadní Germáni, Dánové, Nizozemci, Vlámové, Lotyši a Litevci.

Léto 273920 (od Času h'Arra)

Příchod chArijců z Čertogu Finista (souhvězdí Orionu) – zelenoocí árijský rod, vysocí 180–360 cm. Patří k nim Východní Rusové, Severovýchodní Prusové, Skandinávci, Anglosasové, Normani, Galové a Islanďané.

Léto 211712 (od Času Svaga)

Příchod Svjatorusů z Čertogu Labutě (Velkého vozu) a osídlení provincie Svaga v Daárii. Nazývali se Sva-Ga („sva“ – záře, „ga“ – pohyb) – modroocí Slované vysocí 175–300 cm. Do tohoto rodu patří Severní Rusové, Bělorusové, Borusové, Poláné, Srbové, Chorvaté, Irové, Skoti aj.; jejich pravlastí byla Země Ruta v Čertogu Labutě u Slunce Arkolny.

Léto 185792 (od Času Tule)

Příchod Rasenů a osídlení provincie Tule (Tul – oheň) v Daárii, rozdělené čtyřmi řekami do čtyř provincií (Svaga, Charra, Rae a Tule). Ve městě Tule sídlili řemeslníci vyrábějící nástroje a mechanismy vč. magických krystalů – odtud i jméno pozdějšího mystického řádu Thule v Německu, odkazujícího se na tuto legendární severní zemi hojnosti.

Léto 165056 (od Času Tary)

Odkazuje na dobu, kdy Midgard-Zemi navštívila bohyně Tara a přivezla semena posvátných stromů, jimiž osázela lesy – dodnes je uctívána jako ochránkyně stromů dávajících sílu, a Polárka nese u Slovansko-Árijců dodnes její jméno. Ve stejné době přišel i Daždbog – bůh Tarch Perunovič, syn boha Peruna, který předal potomkům devět Santií (posvátných knih) zapsaných starými runami. Tarch a Tara jsou sourozenci a ochránci území Tarchtarie (později Tartarie/Tatarie) – od Uralu po Tichý oceán.

Léto 153392 (od Assa Dei)

Assa znamená „Bitva bohů“ – rozsáhlý konflikt, jenž se odehrál napříč Světy Jav, Nav i Prav a jehož se účastnili nejen lidé, ale i Bohové. Před osídlením Midgardu žily rody Svaté Rasy nejprve na Zemi Svaroga (Deje), poté na Zemi Orije (Marsu). Po Assa Dei řada lidí „temné pleti“, kteří přišli o svou planetu, poprosila o azyl na Midgardu a předkové jim vyhradili klimaticky podobné oblasti; kvůli jejich adaptaci pak přitáhli Lunu Fattu z páté oběžné dráhy a zavedli ji kolem Midgardu s periodou 13 dní.

Léto 143016 (od období Tří Lun)

Období, kdy kolem Midgard-Země obíhaly tři Luny: Lela (malá, oběh 7 dní), Fatta (střední, oběh 13 dní) a Měsíc (velká, oběh 29,5 dne). Lela a Měsíc byly Midgardu vlastní odjakživa, Fatta byla přitažena ze Země Deje. Doklady o této době se dochovaly v mýtech a legendách řady národů.

Léto 111832 (od Velkého stěhování z Daárie)

Daárie – kontinent na severním pólu Midgard-Země, kde naši předkové dlouho žili po osídlení planety. Kontinent zanikl při potopě způsobené vodami a úlomky zaniklé malé Luny Lely; jeho obrysy se dochovaly na jedné z pyramid v Gíze (mapu roku 1595 vydal Rudolf, syn Gerarda Mercatora). Zánik předpověděl volchv jménem Spas, a tak se slovansko-árijské národy začaly stěhovat přes Rifejské hory (Ural) do oblasti ostrova Bujan (Západosibiřská vysočina). Po 16letém přesunu byl založen svátek Paschet („Cestou As kráčeli“) – dodnes připomínaný barvením a bitím vajec: rozbité vejce symbolizuje zaniklou Lunu Lelu, celé vejce boha Tarcha (Daždboga).

Léto 106804 (od Založení Asgardu Irijského)

Asgard znamená „Město bohů“ (Ás – bůh vtělený v lidském těle; zmiňuje ho i severská Sága o Inglinzích), přídomek „Irijský“ odkazuje na řeku Irij Tišajší (dnešní Irtyš). Asgardů bylo celkem čtyři; ten Daárijský na severním pólu zanikl spolu se zánikem Daárie, později vznikly Asgard Sagdijský (u dnešního Ašchabadu) a Asgard Svintiodský (Uppsala). Zříceniny Asgardu Irijského, zničeného džungarskými nájezdy roku 1530 n. l., objevil kartograf Petra I. Remizov – na jeho místě později vznikla Omská pevnost, dnešní Omsk.

Léto 44570 (od Stvoření Velkého kola Rasenie)

Velké kolo, tedy sjednocení slovansko-árijských rodů ke společnému soužití. Osidlování Midgardu probíhalo v několika vlnách (Daárie, příchod „dětí Areje“ ze Země Areje/Marsu, z Indgardu aj.) – všechny tyto rody tvoří jedinou Rasu, zatímco Rasenie je území, na němž se usadily. Starší rodů se sešli a stvořili Velké kolo, aby žili a tvořili společně.

Léto 40030 (od 3. příchodu Vajtmany Peruna)

Před více než 40 tisíci lety sestoupil potřetí bůh Perun na nebeském voze (vajtmaně) na Midgard, tentokrát ze Země Uraj z Čertogu Orla – událost, jež se traduje i v národním symbolu Mexika (orel požírající hada). Vajtmana přistála u Asgardu v sibiřském Bělovodí, kde po devět dní kněží a bojovníci Svaté Rasy naslouchali Perunově moudrosti, zapsané volchvy na zlaté desky (santie).

Léto 13034 (od Velkého ochlazení)

Počátek počítání od Velkého ochlazení, spojeného s katastrofou – pádem úlomků rozbité Luny Fatty do Tichého oceánu. Fatta předtím obíhala kolem Midgardu s periodou 13 dnů. Během stěhování po zániku Luny Lely dorazil chArijský rod až k Atlantskému oceánu a na jednom z ostrovů založil zemi Antů (Antlaň, řecky Atlantis). Část Antů však porušila zákony čistoty rodu, zpychla a začala zneužívat sílu živlů Midgard-Země – při experimentech s krystaly síly tak náhodou zničila Lunu Fattu.

Obrovský úlomek dopadl na západní kontinent (Ameriku), čímž se náklon zemské osy změnil o 36° a proměnily se obrysy pevnin – událost popisují nezávisle na sobě i staré čínské texty i mayské památky. Obří vlna třikrát obeplula Zemi a zahubila Antlaň i další ostrovy; zvýšená sopečná činnost pak přispěla k Velkému ochlazení a zalednění. Odtud i slovo „fatální“ a nešťastné číslo 13 (počet dní oběhu Fatty).

Léto 7534 S.M.Z.CH. (od Stvoření světa ve Hvězdném chrámu)

Nejnovější a dnes používaný letopočet. „Stvořením světa“ se ve starých dobách rozuměl mírový akt mezi znepřátelenými národy. Tato mírová smlouva mezi Velkou Rasou (Slovansko-Árijci) a Velkým drakem (starými Číňany, tehdy zvanými Arimové) byla uzavřena v den podzimní rovnodennosti, v 1. den 1. sorokovníku Léta 5500 od Velkého ochlazení. Zvítězila Velká Rasa, což zachycuje i obraz bílého jezdce probodávajícího draka kopím – dodnes viditelný na erbu Moskvy, byť dnes vykládaný jako křesťanský svatý Jiří.

Kalendář v lidových tradicích

  • Velká tryzna (vzpomínka na zesnulého příbuzného) se koná po týdnu (9 dnech) a po měsíci (40 dnech).
  • Matka nosí dítě v těle sedm měsíců a poté je čtyřicet sorokovníků (čtyřicet měsíců) kojí.
  • Po narození prvního dítěte a uplynutí čtyřiceti sorokovníků nastává u žen období duchovního zrání – žena se stává „vědoucí matkou“, věd'mou (dnešní význam slova je jiný).
  • 369 týdnů po narození začíná období duchovního vzdělávání – v devíti letech dochází k prvnímu velkému seznámení se starobylou moudrostí bohů a předků.
  • Ve 12 letech (108 měsíců) nastává zletilost – obřad plnoletosti a dání jména; chlapci se dále učí rodovým řemeslům a bojovému umění.
  • Po dalších 108 měsících, ve 24 letech, člověk skrze posvátný oheň poznává pravý smysl svého rodu a významu rodového jména.
  • Ve 33 letech nastává čas duchovního zdokonalování, ve 41 letech (369 měsíců) epocha duchovního osvícení.
  • Dívka se mohla vdát až po 16 letech (144 měsících = jeden celý Kruholet) – do té doby se učila vést domácnost, péči o děti a rukodělným pracím.

Část 2

Koljady dar Slovansko-árijský kalendář (véd(ic)ký)

Naše letopočet není spojen ani se Sluncem, ani se Zeměmi, ani s Lunami, ani s Hvězdami, ale je spojen se Zákony Jediného Tvůrce. Neboť Slunce, hvězdy, Země i Luny svůj běh zrychlují i zpomalují, avšak Zákony Jediného Tvůrce jsou NEZVRATNÉ a nad jejich dodržováním bdí Číslobog, strážce Řek Času.

Původ slova „kalendář“

Říká se nám, že slovo kalendář pochází z latinského calendarium, což doslova znamená „zápis půjček“, „dlužní kniha“. Ve starém Římě totiž dlužníci spláceli dluhy a úroky v prvních dnech měsíce, tedy v den kalend (z lat. calendae – název prvního dne měsíce u starých Římanů). Řekové kalendy neměli, a proto se o neplatičích v Římě ironicky říkalo, že dluh vrátí „o řeckých kalendách“, tedy nikdy. Toto rčení zdomácnělo v mnoha jazycích světa.

Vrátíme-li se k latině, zjistíme, že „dluh“ je latinsky debitum, „kniha“ – liber, „zápis“ – nota. Slovo calendarium tedy s dluhy a soudy ve skutečnosti nemá nic společného. Snad si ho Římané vypůjčili od nás? Slovansko-árijský kalendář se nazývá „Koljady Dar“ – doslova „dar Koljady“. Slovo „kalendář“ by tak mohlo pocházet ze srůstu Koljady Dar. Jiný název kalendáře je Kruholet Čísloboga.

Kdo kalendář dodnes používá

Starobylý Daárijský Kruholet Čísloboga (DKČ) dnes používají pravoslavní Slované (nezaměňovat s křesťany) – staroověrci-Inglingové a Irský řád druidů. DKČ sahá do dob, kdy naši předkové žili na severním kontinentu zvaném Daárie (Hyperborea, Arktida). Kalendář má runovou podobu zápisu – názvy sorokovníků (měsíců), čísel, dnů týdne i jednotlivých Lét se zapisovaly runami, tajnými znaky pro předání velkého množství informací.

Slovo „Léto“ (u nás dodnes „kolik je ti let“, „letopis“, „letopočet“) označuje oběh naší Země kolem Jarila-Slunce; slovo „rok“ se v tomto smyslu objevilo až za Petra I. „Rok“ přitom v původním jazyce označuje spíše strukturní úsek 144letého cyklu (1. až 144. rok v Kruhu života).

Základ kalendáře a precese

Kalendář je založen na starobylé šestnáctkové (16) číselné soustavě. 16 Lét tvoří Kruholet, který prochází 9 živly a vytváří Kruh života o 144 letech. Navzdory neobvyklosti je tento systém jedním z nejpřesnějších a nejpohodlnějších ze všech dosud používaných kalendářů – za posledních několik desítek tisíc let se neposunul ani o jediný den, protože se neopírá o pozorování, ale o model vesmíru a galaktickou orientaci Země.

Midgard-Země obíhá kolem Jarila-Slunce a otáčí se kolem osy, jež se zároveň pomalu stáčí po kruhovém kuželu (severní pól tak v prostoru opisuje elipsu). Úhel mezi osou a povrchem kužele činí přibližně 23°. Tomuto jevu se vědecky říká precese, naši předkové mu říkali Sutky Svarogovy. Díky ní trvá jeden viditelný oběh hvězdné oblohy všemi 16 Čertogy (souhvězdími) 25 920 let – astronomové dnes udávají délku precese 25 729 let (platónský rok), astrologové 25 920 let s tím, že jedna astrologická éra = 1/12 cyklu = 2 160 let. Před dávným kataklyzmatem prý precese neexistovala a osa mířila přímo do středu naší galaxie.

Ilustrace: erb / znak Zvězdy Inglie
Nahraďte vlastním obrázkem

Svarogův kruh a 16 Čertogů

Jarilo-Slunce vstupuje do Čertogu „ohnivé Naběračky“ zvaného Zimun. Čertog je soustava svítidel (Sluncí a Hvězd) obíhajících kolem středu, kde se nachází objekt, jejž astronomové nazývají neutronovou hvězdou (objevena 2004, katalogově 1RXS J141256.0+792204). Na erbu Bělovodí je vidět umístění Jarila v Čertogu Zimun, zobrazeného jako Hvězda Inglie obklopená šestnácti Čertogy, jimiž Jarilo v průběhu jednoho Léta prochází v opačném směru než při běžném ročním cyklu:

#ČertogData

Data jsou uvedena ve starých sorokovnících (viz níže). Amulet ke každému Čertogu byl v originále vyobrazen jako runa vepsaná do Hvězdy Inglie.

Sorokovníky, dny a hodiny – slovanské míry času

Každé Léto má 9 sorokovníků (měsíců) a tři přírodní období – Podzim, Zimu a Jaro (po třech sorokovnících na období). Prosté Léto = 365 dnů (liché sorokovníky po 41 dnech, sudé po 40: 5×41+4×40=365). Posvátné Léto = 369 dnů (všech 9 sorokovníků po 41 dnech). Místo dnešních měsíců se dříve počítalo „na čtyřicítky“ – odtud i dodnes používané „čtyřicátiny“ (upomínková modlitba 40. den po úmrtí).

#SorokovníkVýznam názvu

Týden (neděle) měl 9 dnů. Všechny liché sorokovníky roku začínají stejným dnem v týdnu, sudé jiným – proto kalendářík vystačil s pouhými dvěma tabulkami namísto dnešních dvanácti:

#Den týdneTyp dneOchránce (planeta)Etymologie čísla

Sutky (slovanský „den“) = 16 hodin a začínají v 18 gregoriánských hodin v zimě / 19 hodin v létě – v tuto denní dobu totiž před 1,5 miliardami Lét naši předkové přistáli na Midgard-Zemi. Odtud rčení „od večera do večera“, „ráno je moudřejší večera“ apod. Hodina se rovná 1,5 gregoriánské hodině a má vlastní jméno:

HodinaNázevVýznamZimní časLetní časFáze

Dále: hodina = 144 částí (1 část ≈ 37,56 s), část = 1 296 dílů (1 díl ≈ 37,56 ms), díl = 72 mgnovení, mgnovení = 760 migů, mig = 160 sigů (odtud slovo „sihnout“ – přemístit se nesmírně rychle).

Kalkulačka: převod hodiny, minuty a sekundy

1 slovanská hodina = 144 částí = 1,5 moderní hodiny.

Štít Čísloboga

Ilustrace: rytina Svarogova kruhu (Štít Čísloboga)
Nahraďte vlastním obrázkem

Na vnějším kruhu rytiny jsou ochránci Čertogů. Druhý kruh od kraje zobrazuje Denní kruh o 16 hodinách (po 4 na Večer, Noc, Ráno a Den) – každá hodina má vlastní jméno a runové zobrazení. Další kruh nese runy 16 nebeských Čertogů, spjaté s postavením hvězd a přírodními živly – proto se často objevují na amuletech, nádobí i domácím nářadí.

Následující kruh, Kruh živlů, zobrazuje 9 živlů, jimiž prochází běh času: 1. Země, 2. Hvězda, 3. Oheň, 4. Slunce, 5. Dřevo, 6. Nebe (Svaga), 7. Oceán, 8. Luna, 9. Bůh. Každé Léto je s některým z těchto živlů spjato, a znalost živlové charakteristiky napovídá, co od daného Léta očekávat. Dále následuje Týdenní kruh, určující pořadové číslo dne a jeho ochránce. Uprostřed je strukturní znázornění člověka – 9 bodů odpovídá 9 hlavním energetickým centrům (čakrám).

Kalendářní systémy Evropy

Různé národy Evropy počítaly dny odlišně. Keltové a Skandinávci měli původně 9měsíční kalendář, později nahrazený 24měsíčním – souviselo to s proměnlivým klimatem a přechodem na runové písmo (Futhark), kde měl každý měsíc vlastní runu a proměnlivou délku (14, 15, 16 dnů, cyklicky). Toto střídání odpovídalo fázím Luny (29,5 dne) – první čtyři měsíce (14+15+16+14=59 dní) odpovídaly dvěma úplným lunárním měsícům. Rok runového kalendáře měl 360 dní; navíc existovala 25. „prázdná“ runa (runa Ódinova), díky níž se každý třetí rok vkládal doplňkový 25. měsíc – obdoba dnešního přestupného roku. Na jihu Evropy, na území dnešní Itálie, žili Raséni (Etruskové, Tyrrhénové), kteří rovněž užívali 9měsíční kalendář; přistěhovalí Latinové a Sabinové si přinesli vlastní systémy (později i řecké „olympijské cykly“ či římské „kalendy od založení Říma“).

Juliánský kalendář

Ona pestrost kalendářních soustav komplikovala určování „velkých tržních dní“, a proto v roce 45 př. n. l. zavedl císař Julius Caesar (podle vzoru egyptského kněžského kalendáře) novou soustavu závaznou pro celou Římskou říši – dnešní juliánský kalendář. Křesťanští misionáři, kteří později „osvěcovali“ evropské pohany, měli s odlišnými místními kalendáři značné potíže při určování svátků a půstů. Řešení bylo jediné: starý kalendář zakázat a zavést juliánský.

Totéž se odehrálo při christianizaci Rusi – zavedený juliánský kalendář lid nepřijal, protože nechápal, k čemu je mu cizí kalendář s latinskými číslovanými měsíci (o tři více než obvykle) a začátkem na jaře místo dne podzimní rovnodennosti. Křesťané tedy vymysleli slovanská jména pro juliánské měsíce (na Ukrajině dodnes: Березень, Квітень, Травень…), a teprve tak se cizí kalendář podařilo prosadit. Starý slovansko-árijský kalendář přesto nezanikl – souběžně se užívaly oba, nový pro církevní svátky, starý pro zemědělský a běžný život. Například 1. březen 1005 n. l. připadal podle slovansko-árijského kalendáře na Léto 6513 od S.M.Z.CH., podle křesťanského na Léto 6512 od S.M. – rozdíl 5508, resp. 5507 let. Aby se soulad obnovil, nechal roku 6856 (1348 n. l.) car Ivan III. ustanovit Novoletí nového kalendáře na 1. březen při zachování starého slovanského letopočtu; postupně se křesťanská církev přizpůsobovala i lidovým svátkům (den boha Velese → den sv. Vlasia, Masopust-Maréna → Masopust, den boha Kupaly → Jan Křtitel/Kupala, Trojhlav Svaroga-Peruna-Svantovíta → Trojice, Nejvyšší den Peruna → den Eliáše Proroka…). Nejvíc ale úřady trápilo, že lid slavil dvě Novoletí – křesťanské 1. března a slovanské o podzimní rovnodennosti. Ani přísné zákazy věc nezměnily, docházelo dokonce k nepokojům a car Ivan III. musel nakonec staré kalendáři i staré víře přiznat oficiální postavení – na Rusi tak vzniklo tzv. dvojvěří se dvěma souběžnými kalendáři. Při blížícím se Létě 7000 (1492 n. l.) navíc mezi křesťany sílila apokalyptická nálada (očekávaný „konec světa“); když termíny minuly, moskevský církevní sněm v září Léta 7000 potvrdil nový velikonoční kalendář (paschálii) a přenesl začátek roku z 1. března na 1. září – toto uspořádání platí v církvi dodnes.

Gregoriánský kalendář

V Létě 7090 (1582 n. l.) zavedla katolická církev z nařízení papeže Řehoře XIII. nový, po něm pojmenovaný kalendář – datování se od té chvíle počítalo od narození Krista, nikoli od Stvoření světa. Důvodem bylo, že juliánský rok je oproti přírodnímu roku mírně delší a za 128 let se tak nabíral jeden den navíc; při zavedení gregoriánského kalendáře už rozdíl činil 10 dní. Ne všechny evropské země přešly na nový styl ihned – v Rusku se tak stalo definitivně až v únoru 1918. Ani gregoriánský kalendář není zcela přesný (odchylka jeden den za 3 300 let, nepravidelné „skoky“), přesto ho dnes používá naprostá většina států.

Roky místo Léta

Ilustrace: dobová kronika (letopis)
Nahraďte vlastním obrázkem

Odedávna se u nás nepočítala „roka“, ale Léta – staré kroniky se nenazývaly „rokopisy“, ale letopisy, psali je letopisci; dodnes se ptáme „kolik je ti let“, existuje slovo letopočet, nikoli „rokopočet“. V Létě 7208 od S.M.Z.CH. car-reformátor Petr I. přenesl Novoletí – výnosem z 20. prosince nařídil blahopřát si od 1. ledna „s novým Got-em“ a zavedl cizí juliánský kalendář: po 31. prosinci 7208 od S.M. nastal rovnou 1. leden 1700 od narození Krista. (Do 18. století se v Moskevském státě používalo počítání „od stvoření světa“ zavedené v 6. století v Byzanci, se stejným rokem 5508 př. n. l. – zjevně přejaté z naší starší kalendářní formy.) Cizí „Got“ (germánsky „Bůh“) znělo podobně jako naše slovo „rok“ (souvisí s „počkat“, odtud „počkej“ apod.), a tak se snadno „Got“ proměnil v „rok“.

Carským výnosem bylo mj. nařízeno zdobit dvory jedlovými a jalovcovými větvemi, po sedm dní pořádat ohňostroje a salvy z děl i mušket a všem – bohatým i chudým – blahopřát si navzájem k novému roku a novému století. Podle Petrova výnosu se navíc mělo v Moskvě postavit několik věžních hodin „podle holandského vzoru, od 1 do 12 hodin“. (Podle židovského zvyku se totiž osmý den po narození chlapce koná obřízka – narození Ježíše plus osm dní dává právě 1. leden, odtud dvorský pozdrav „s novým [obřezaným] Bohem“.) Data se odedávna zapisovala hlaholicí či azbukou – dokladem, že písmo u nás existovalo dávno před příchodem soluňských věrozvěstů Cyrila a Metoděje; ostatně i carevna Kateřina II. prohlásila, že „Slované měli svá písmena mnoho tisíc let před narozením Kristovým“.

V Létě 7262 (1754 n. l.) rozhodla rada starších v Bělovodí o souběžném používání obou letopočtů, „aby se slovanům staré pravoslavné víry vyhnuly perzekuce ze strany carských úředníků i byzantské církve“. Posvátný Daárijský Kruholet Čísloboga se od té doby užívá k bohoslužbám, svátkům a půstům, zatímco Petrem zavedený juliánský kalendář sloužil světskému životu poddaných v celé Ruské říši.

Část 3

Předurčení

Co kalendář prozrazuje o vás osobně – výpočet vlastního Léta a Čertogu, charakteristika 144 pozic Kruhu života a nástroje pro odhad povahy a osudu podle data narození.

Pro žrece a starší rodu.

Detailní výpočty, tabulku Kruhu života a kalkulačky teprve připravujeme pro veřejnost. Máte-li přístup, přihlaste se níže.

Přihlásit se

Poznámky

  1. Ъ (Er) – zní jako krátké „o“, obrazný význam „stvoření“ (probíhající děj).
  2. Ѣ (Jať) – zní jako „ije“, obrazný význam „vpravdě jest“.

Zdroje

  1. Chrenov L. S., Golub I. J.: Vremja i kalendar. Moskva, Nauka 1989, s. 85–87.
  2. „Slovansko-árijské Védy“, kniha 2 (Kniha Světla), příloha 3: Daárijský Kruholet Čísloboga.
  3. mid-gard.info
  4. vo-lad-i-mir.narod.ru
  5. old-church.ru/forum
  6. slavianin.ru

Tvoje otázka

Napiš.

Sdílet: